Lokutus
Ego sum Lokutus flagellum dei

Jak žít se psem
12.07.2007
psí svět

Tento článek jsem se rozhodl napsat poté, co jsem si u Žirafky přečetl, jak si pořídila nového a hlavně – prvního pejska v životě. Co dělat, jak ho vychovat, jak ho krmit, jak se mu věnovat... Na to se pokusím odpovědět v samostatném článku, protože je to příliš obsáhlé téma na prostý komentář.

Fáze 1: Pořizujeme si psa 

V případě, že si pořídíte psa, musíte si nejprve srovnat v hlavě tři zásadní otázky.

  1. Chci být otrok svého psa?
  2. Záleží mi na pocitech cizích lidí v mém okolí?
  3. Jakého psa vlastně chci?

1.A) Jídlo

Pokud odpovíte ano, připravte se na to, že budete denně vařit nejen pro sebe, svého(svou) partnera(ku), popřípadě zbytek rodiny, ale i pro psa. A když říkám denně, myslím opravdu denně. Jak jednou naučíte psa na vařené jídlo, na granule, či konzervy ho pak budete orientovat jen velice, velice těžko.

Faktem je, že granule i psí konzervy jsou mizernou náhražkou za jídlo, ať jsou sebekvalitnější. Pokud máte na základě reklam, nebo referencí dojem, že granule nejsou až-tak-špatné, zeptejte se sami sebe, zda byste se s nimi spokojili vy sami, a to po celý život. Pokud myslíte, že psovi extrémně šmakují, dejte si je k snídani, obědu, i večeři. Psí a lidské chutě se zas až tak neodlišují. Na druhou stranu, vařit mu každý den z vás udělá opravdového otroka. Je tedy jen na vás, co zvolíte. Ale ať už zvolíte cokoliv, myslete na to, že štěně je ve vývinu a jaký základ mu dáte, takovou tělesnou konstituci bude mít v dopělosti. Doporučuji trochu se během toho prvního půl roku obětovat a dát tomu štěněti alespoň dostatek bílkovin pro svalovou stavbu. Maso, mléčné výrobky, vejce (lepší srst) apod.

1.B) Venčení

Pokud odpovíte ano, připravte se na noční vstávání. Pes, když okolo něj začnete příliš skákat, dokáže být pěkný buzerant. Často slýchám stesky převážně starších dam, které se nachaly svým psem totálně zotročit, jak je ten jejich bobík nutí vstávat v jednu, či ve dvě ráno každou noc a jít s ním ven. Argumentem pak je: "Když on chudinka tak strašně smutně pláče...". To je typický příklad zotročení pána. Je potřeba nastavit mantinely už od začátku, ve chvíli, kdy se pes naučí venčit (už nechčije doma). Pes si v tomto případě musí zvyknout. Musí se naučit, že se jde večer a pak zas až ráno. Jakmile se to naučí, vyprázdní se večer komplet a do rána dá pokoj. V tomto případě jsou horší psi, než feny, neboť mají potřebu všechno ochcávat a proto si nechávají v močáku důkladnou zásobu, kterou pak třeba nestačí večer vypustit. Největší výhodu v tomhle pak mají lidé s vlastním domem a zahradou.

1.C) Postel

Tak toto je kritické téma a názory se různí. Než pustíte své nové štěně do postele, promyslete si detailně důsledky. Jak ho jednou pustíte do postele, už ho nikdy nevyženete. Budete se muset o postel dělit nejen s partnerem(kou), ale navíc ještě se psem. Připravte se, že v době línání spolykáte přes noc hromady chlupů a budete mít hromady chlupů na prostěradle. Připravte se na to, že vás pejsek občas poškrábe, když bude mít divoké sny. A připravte se na to, že je schopný, lehnout si vám samou láskou na xicht a trochu vás tak podusit. Než se rozhodnete, zvažte svého pejska, změřte ho, pak změřte sebe a postel, ochutnejte jeho chlupy a na zkoušku si ho položte na obličej. Pokud vám to nebude vadit, postel je jeho a tudíž malé varování nakonec. U větších psů se může stát, že se v noci nenadále ocitnete na zemi, zatímco pejsek bude natažený přes celou postel. V posteli je totiž pes schopen zvětšit svou délku až dvojnásobně.

2. Ostatní lidé

Toto je velmi kritické téma, neboť se netýká jen vás samotných. Každý novopečený majitel psa si musí uvědomit, že v okolí se pohybuje různé množství lidí s různou povahou. Někteří lidé mají psy rádi a nechají si od nich líbit cokoliv. Někteří jsou dokonce ve své lásce tak nekritičtí, že jsou schopni ohromné blátivé otisky tlap na luxusním oblečení přejít stylovým: "Jen ho nechte, dyk si hraje." Avšak jiní lidé psy naopak rádi nemají a někteří z nich mají třeba i strach. Strach může být opodstatněný, nebo neopodstatněný, jedno je však jisté. Vy nejste tou autoritou, kdo by ten strach ze psů, či dokonce averzi mohl soudit.

Každý člověk má svůj takzvaný osobní prostor. Osobní prostor tvoří zhruba 30-50cm volného prostoru okolo těla člověka horizontálně. Vzpomeňte si, jak vám je nepříjemné, když někdo cizí vstoupí do vašeho osobního prostoru – třeba přiblíží svůj obličej k vašemu na šířku dlaně a začne na vás takhle zblízka křičet. Vžijte se tedy do pocitů těch ostatních lidí a nenechte svého psa, aby vstupoval do osobního prostoru cizích lidí. Je to pro dobro těch lidí, ale i vaše, neboť není nic horšího mezi odpůrci chovatelů psů, než fundamentální odpůrce se špatnými zkušenostmi se psy. A naopak, i fundamentální odpůrce s radostí kvituje vaší snahu, překážet se svým psem co nejméně.

3. Druh psa

Tato otázka je pro některé lidi nejzásadnější vůbec, pro jiné je naopak naprosto nepodstatná. Někdo přijde k psovi, jako hluchý k houslím, jiný si pořizuje psa, jako součást své image. Pokud máte potřebu vlastnit čistokrevného psa, ujistěte se hlavně:

  1. Od koho psa kupujete – reference od jiných lidí, registrace v nějakém svazu apod.
  2. V jakých podmínkách se štěně nachází – jestli není od hoven, zanedbané, zablešené apod.
  3. Jak vypadají rodiče, jakého jsou původu, v případě papíráků chtějte vidět doklad o původu, máte na to právo a neplatíte zrovna malé peníze
  4. Jaké choroby se u rodičů v chovu vyskytly

Pokud vám něco nebude sedět, nekupujte. Podvodníků je hromada a zrovna nedávno si jedna kamarádka se svým přítelem pořídila "origoš" zlatého retrievera. Štěně bylo špinavé a začervené, v plicích škrkavky, rodiče neviděli a navíc po pár měsících zjistili, že to ani není čistokrevný retirever a že paní, která jim ho za čtyři tisíce prodala nebyla chovatelka, nýbrž šmelinářka, která brala psy kde se dalo a vydávala je za čistokrevné. Oba byli dokonce tak blbí, že platili na dřevo a bez smlouvy. Takže ji nemohli ani žalovat.

Pokud nejste profesionálové, vemte si raději někoho s sebou, kdo rozumí té konkrétní rase. Pomůže vám vybrat. A nezapomeňte, že vlastnictví některých papírových šampionů vás zaváže povinostmi ke svazu. Budete se třeba muset účastnit soutěží apod.

Fáze 2: Cvičíme psa

Pes je společenský tvor. Má rád společnost jiných psů, ale i společnost lidí. Čím více svého psa socializujete, tím veselejší povahu bude mít. Pes musí nabýt prvotní sebevědomí, protože sebevědomý pes nemá potřebu léčit si mindrák strašením jiných psů, nebo dokonce lidí. A co si budeme povídat, psi s mindrákem mají strašení v oblibě. Přikradou se k nic netušícímu člověku zezadu a pak ho pěkně od plic seřvou, až se chudák lekne, že je na infarkt. Pokud nesebevědomý pes vycítí z člověka strach – a on to vycítí, to si buďte jisti – bude mít potřebu pozvednout si sebevědomí tím, že mu nažene ještě větší strach. Naproti tomu socializovaný pes s dostatečným sebevědomím nemá většinou potřebu nikoho strašit.

Prvotní sebevědomí nabyde pes již ve štěněcím věku ve smečce. Většina psů ve štěněcím věku má malý pud sebezáchovy a je schopna jet takříkajíc nadoraz. Pády, kousance, výhružné vrčení, večerpávající honička - to vše berou jako součást hry a tříbí si tím zároveň svůj společenský status. Pes, který se ve štěněcím věku alespoň několikrát týdně porval, či navázal jiný kontakt s jinými psy (pokud možno ve známé smečce), by neměl mít v dospělosti problém se sebevědomím.

S výcvikem netřeba otálet. Někdo říká, že by se pes měl cvičit až tak od šesti měsíců, ale já nevidím důvod proč. Pes je schopen zvládnout základní příkazy již ve třech měsících. Pokud nemáte potřebu jít se svým psem do soutěže o nejšikovnějšího šikulu, není potřeba učit psa nesmysly jako podej pac, převal se, dělěj mrtvého, plaz se... atd. Viděl jsem celé sestavy kdy pes se svým pánem tancoval, chodil po zadních pozadu, prolézal mezi nohama, přelézal přes hlavu, panáčkoval apod. Hezké, ale nanic. Pes potřebuje znát pouze čtyři základní povely, pokud nechcete, aby byl celý život venku na vodítku.

K noze: Toto je potřeba umět bezvadně. Občas se naskytne nenadálá a nepřehledná situace, kdy je potřeba, aby pes okamžitě a bez řečí přišel k noze a tam vyčkal. Pokud máte psa u nohy a můžete se na ten povel spolehnout, odpadá panika, kdy potřebujete uskakovat a zároveň hledat psa. Třeba když jedou po stejné cestě poměrně rychle cyklisti. Máte malého psa a víte, že takové stokilové hovado na kole by ho rozštíplo vedví. Cyklisti nejsou na větší dálku slyšet a proto je potřeba rychle reagovat. A reagovat musíte vy, neboť v takovém případe ten pes riziko neodhadne.

Chůze u nohy: Pokud už pes přijde k noze, většinou po něm budete chtít i nějakou akci. Potřebujete se přesunout jinam a mít přitom psa neustále pod kontrolou. Chůze u nohy se učí tak, aby pes byl s vámi v neustálém vizuálním, nebo tělesném kontaktu. Potřebujete při přesunu kontrolovat okolí a nemáte čas ještě sledovat, jestli jde pes skutečně vedle vás. Já své psy učím na pravou nohu, protože je to pro mě pohodlnější. Ale někdo je učí na levou. To je na každém zvlášť. Důležité je, aby pes neopustil svou pozici vedle nohy, dokud mu nedáte volno.

Čekej: Povel k zastavení by měl být spojen s povelem Sedni. Pes, na kterého zavoláte Čekej, by měl zastavit a sednout si. Není to striktní pravidlo, ale je to lepší, než když zůstane stát. A to z jednoho prostého důvodu. Zjistil jsem, že u většiny psů je sed klidová pozice, zatímco stoj pohotovostní pozice. Pes čekající vestoje má tendence opouštět svou pozici a porušovat tak příkaz, jako by byl hyperaktivní. Takový pes je pak schopen vyložit si příkaz Čekej spíše jako Zpomal, přičemž při opakování příkazu vždy pouze zpomalí podle vzorce r/2, kde r je aktuální rychlost. Ovšem pokud naučíte psa na Čekej, aby si zároveň i sedl, nebude se snažit popocházet. Povel Čekej má svůj význam tam, kde nevíte, co pes udělá. Máte dojem, že jde k tomu cizímu psovi až moc výhružně, zavoláte Čekej. Máte pocit, že chce porušit osobní prostor někoho cizího, zavoláte Čekej. Pes si dřepne a čeká, dokud mu nedáte volno.

Volno: Nakonec je potřeba dát striktním příkazem najevo, že se může vrátit k předchozím hrátkám. Bez toho, aby měl pes tento striktní příkaz, ho nikdy nenaučíte setrvat v dané pozici déle, než pár sekund.

Dobrý příkaz je také Fuj pro případ, že chce něco žrát. Ale tam dosahuji střídavých výsledků. :-)

Co je důležité vědět, že pes reaguje na intonaci hlasu. Pokud na něj budete mluvit jako kastráti (No poď k noze, broučínku, no poď k noze...), bude si myslet, že si s ním hrajete a pravděpodobně se na vás vysere, resp. udělá pravý opak. Pokud budete hystericky ječet, vyděsíte ho a uteče od vás alespoň na dvacet metrů. Co musíte udělat, abyste ho přiměli poslechnout kdykoliv a kdekoliv jsou dvě věci.

  1. Chovat se sebevědomě a rozhodně, používat silný, zvučný a důrazný, avšak klidný tón.
  2. Občas (1-2x za měsíc) důkladně zopakovat cvičení. Klidně tomu pověnovat i dvě-tři hodinky.

Pamatujte si, že nejlepší vodítko na světě je váš hlas a vaše osobnost. Je tak dlouhé, kam až jste slyšet. Je tak pevné, jak pevní jste vy. Psa nikterak neomezuje a zároveň ho k vám poutá lépe, než cokoliv jiného. Myslete na to, že jak silnou osobností jste, tolik volnosti můžete dát svému psovi.

Vycházka není bufet

Toto je velmi důležitý, i když nejnáročnější aspekt výcviku vašeho psa. Pes má pocit, že co je venku na zemi jedlého, musí se sežrat. Tak se vám často stane, že řvete psovo jméno, pes nikde, až po chvíli vyleze, v hubě kost, nebo zbytek modrého alobalu z romadůru, olizuje se až za ušima a ve vás se vaří vztek. Hlídejte svého psa a zkuste ho odnaučit žrát venku. Je to pro jeho dobro. Kupříkladu u nás jen letos umřelo pět psů na otrávené jídlo, nebo na střepy v jídle. Někteří lidé jsou holt svině.

Fáze 3: Žijeme se psem

Soužití se psem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Pokud máte od štěněte psa jedináčka a pořídíte si jiného psa, ten první bude ukrutně žárlit, bude na toho druhého zlý a posléze bude sám frustrovaný. Bude se dožadovat extrémní péče, bude se vtírat až vám to bude třeba nepříjemné a zhusta i přestane poslouchat na slovo, jako truc za to, že jste ho vyměnili. Když si k takovému psovi pořídíte děcko, může to být řehole. Záleží na tom, jak moc jste ho rozmazlili. Takový pes může být na dítě i zlý, a to ze stejných důvodů, jako v prvním případě. V žádném případě ho nesmíte zradit. Jako třeba odvézt ho na víkend k rodičům a až se vrátí, najde u sebe doma přírůstek. Bude ho brát jako vetřelce. Někteří lidé tuto situaci nezvládnou a dají raději psa pryč.

Pes si bude nárokovat i velkou část vašeho osobního prostoru. Bude na vás občas zkoušet i roli vůdce smečky. Celou rodinu má rozkastovanou a sám se v hierarchii zařadí na místo, kam uzná za vhodné, že patří. Může se stát, že některého sumbisivnějšího člena rodiny tak postaví do role svého podřízeného. Tak jsem zažil třeba kamaráda, který měl dva rotwajlery, Emu a Bubáka – aneb mámu a syna – jak si rozkastovali rodinu. Kamarád byl jejich majitel, tedy alfa samec. Měl jejich respekt. Jeho maminka byla v roli krmiče, tedy také nadřízený. Navíc ji bezmezně milovali. Avšak otec přišel o pantofle, kus županu a nakonec i o křeslo v obýváku, které obsadil Bubák. Otec svému synovi domlouval: "Řekni jim něco, ať mi dají pokoj...", ale ten byl neoblomný. Odpovídal, že si otec sám musí svou pozici vydobít.

Psi (obzvláště v mladším věku) s oblibou likvidují majetek svého pána. Boty – čím dražší, tím lepší. Sedačka, matrace na posteli, koberec, ale dokonce i lino. Ve vedlejším paneláku žije paní, které její miláček udělal za jeden den díru do linolea, která měla v průměru metr. Pes, obzvláště štěně, vám dokáže rozkousat všechno, co se kousat dá, prochcat matrace, sedačku, koberce, čerstvě vyprané prádlo v koši apod.

Je tedy potřeba vědět, jak daleko jste ochotni zajít. Zda psům obětujete podstatnou část života, vztahů a osobního majetku, anebo, zda nastavíte patřičné mantinely. Pro mantinely je však potřeba se rozhodnout brzy. Čím dříve, tím lépe si na ně pes zvykne. Moje matka si kupříkladu kdysi pořídila psa, ale neměla náladu ho vycvičit. Řekla jen, že pes nesmí ani na krok do ložnice, na záhony a políčka, nesmí užírat z volně položeného talíře a nesmí ubližovat koťátkům. Byl to záhul ale zvládl jsem to. Ložnice mohla být dokořán a pes tam nevlezl, záhonky a políčka obcházel, jídlo z talíře si nedovolil vzít a po počátečních útrapách, kdy měla koťátka každou chvíli oslintanou hlavičku, jak ji bral do huby, si oblíbil všchny kočky v baráku a nakonec spolu spávali v boudě pohromadě, stulení do jednoho klubka.

Fáze 4: Pes umírá

Pokud se z vás stane takový fundamentální majitel psa, jako ze mě, umře vám pravděpodobně za život mnoho psů. Je to smutné, ale tak to prostě je. Pes se v průměru dožívá 10-12 let – záleží na rase a zdraví. Pokud máte nějakou přešlechtěnou rasu, jako je třeba doga, počítejte raději se čtyřmi roky. Je to lepší, než abyste pak byli zklamáni. Ovšem u takovýchto ras záleží také hodně na chovu, rodičích a tedy na genetických předpokladech. V takovém případě byste si měli tyto informace zajistit ještě předtím, než si psa půjdete vybrat.

Psi umírají různě, asi jako lidi. Někteří umřou ze dne na den, jiní umírají pomalu a vlekle. V druhém případě počítejte s tím, že než definitivně zjistíte ortel, může vás to stát dost peněz. Někomu to zní možná cynicky, ale faktem je, že za různé operace, léky a vyšetření můžete vyhodit klidně i desítky tisíc. Je jen na vás, zda těch peněz budete litovat. Já jich nikdy nelitoval.

Poslední, co pro svého psa můžete udělat, je utratit ho, pokud bude situace beznadějná. Toto má také jak své zastánce, tak i fundamentální odpůrce. Uvedu svůj subjektivní názor, ale ten svůj si musíte vytvořit sami. Někteří nesoudní lidé jsou schopni svého psa nechat v křečích umírat i několik týdnů. Polehávají u něho, roní krokodýlí slzy nad tím, jak už se nezvládne ani vyvenčit a kálí si pod sebe, ale tu poslední bezbolestnou injekci mu nenechají dát. Dle mého subjektivního a fundamentálního názoru jsou to pokrytecká hovada. Víc k tomu nemám co říci.

Závěr

Co říci závěrem? Snad jen to, že pes je hlavně odpovědnost a sebezapření. Nebude se vám chtít ho venčit, nebude se vám chtít se mu věnovat. Budete se nutit vstávat a jít s ním ven. Bude vás často rozčilovat. Budete se muset kvůli němu omezit. Budete muset být schopni různých kompromisů. Vadí vám chlupy? Zvykněte si. Prostě a jasně: NENÍ TO PRDEL.

Ale na druhou stranu, pes je kamarád. Je věrný a chová k vám nějaké ty své, psí city. Když přijdete nasraní z práce, když budete smutní, když vám bude ouvej a budete nemocní, pes tu bude, aby vám zlepšil náladu. Bude tu, aby vám zmírnil bolest. Nahradí ženám partnera, když budou chtít někoho obejmout a ten jejich nebude zrovinka doma, mužům nahradí kámoše na blbnutí, když zrovna nebude poblíž nikdo jiný, pomůže vám od bolesti a smutku. A navíc, je více než vhodný pro lidi se sedavým zaměstnáním, kteří by jinak dobrovolně nevytáhli prdel do lesa, nebo na louku. Při svižném pohybu při venčení se vám rozhýbe lymfa a různé toxíny budou proudit z těla přirozenou cestou, takže se vám bude dělat méně pupínků na xichtě a na zadnici. Když zrychlíte, začnou se i odbourávat tuky a celulitida (pokud ji máte) bude mizet, jako mávnutím kouzelného proutku.

Dodatek

Jsou případy, kdy musíte dát psa pryč. Ať je to situace, kdy zjistíte, že jste se přecenili, anebo alergie u dětí, může to klidně nastat. V takovém případě vás prosím, přečtěte si následující body a psa se zbavujte tak, abyste pokusy dodrželi chronologicky.

  1. Zkusím psa udat u příbuzných a známých
  2. Pokud to nevyjde, zkusím to znovu
  3. Pokud to nevyjde, dám ho do útulku
  4. Za žádnou cenu ho nepřivážu v lese a nenechám ho tam
  5. Za žádnou cenu ho nevyhodím do popelnice

Já doufám, že tyto rady někomu pomůžou. Nakonec jen můžu doporučit, ať už si je vezmete k srdci, nebo ne, pokud nemáte zkušenosti, nechte si poradit. Nebuďte chytřejší, než ti, co psy znají a poznávají celý život.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

(Martinez, 12.07.2007, 21:21:14)
Moc pěkně napsaný,jen bych rád dodal,že je nutný zvážit jaký plemeno brát do bytu...Velkej pes, co potřebuje pořád pohyb se bude v bytě trápit. Tktéž pes co potřebuje mít určitou svobodu v chování... Není nad to vidět štastnýho psa jak se baví a prohání po zahradě...

(dgx - WWW, 12.07.2007, 21:30:08)
Bravo, tak ucelený a dobrý článek pro chovatele psů jsem na internetu ještě neviděl.

(Lokutus - WWW, 12.07.2007, 22:17:18)
Martinez:
Tak úplně nesouhlasím. Každý pes potřebuje pohyb a proto je potřeba ho venčit pokud možno dlouho. Ale měl jsem psy v bytě i na zahradě u baráku a nemůžu říci, že by pes na zahradě byl šťastnější a víc běhal. Ta zahrada mu je beztak malá a musí se venčit mimo, třeba v lese. A pes je neuvěřitelně přizpůsobivý tvor. Když nemá dostatek prostoru, spí, nebo jen tak lenoší (v bytě na sedačce, nebo v pelechu, na zahradě na sluníčku, nebo ve stínu) a jakmile je venku, lítá až do vyčerpání.

Velký pes v malém bytě je podle mě spíše zátěž pro majitele.

(zirafka - WWW, 12.07.2007, 22:46:26)
Diky moc! Krasny clanek a vyborny startovni mustek pro to, co si musim jeste nastudovat. A hlavne -- jsem si ted jista, ze jsem se rozhodla s pejskem dobre. Ted uz jen pockat, az se mi vyhladi a celulitida (-; No nic. jdu vencit (-:

(Wu - WWW, 15.07.2007, 23:56:58)
Geniální článek. Všechno si to dobře pamatuju - vaření, venčení, postel i základní povely. Dneska psovi důvěrně říkáme dědek - je mu 14 let ...

(s0, 16.07.2007, 10:30:23)
člověče, je to samej "fundament".

A ještě bych doplnil - sbirejte po svých psech hovna. I kdyby byl pes sebemenší a kadil třeba na trávníku ("tam to přece nevadí"). I já to tak dělám, a to mám na starosti mrchu z nejmenších.

(Lokutus - WWW, 16.07.2007, 11:27:03)
SO: To je snad samozřejmé, ne? O tom nemusím psát.

Dík (Ivan Hochmann, 18.03.2008, 15:48:43)
Takových jako Vy více - by nezaškodilo.
Ivan.

(Mod. - WWW, 04.04.2008, 14:49:37)
V posteli semnou spí 3 velké 35 kilové pesy, 1 kočka a 1 kočk, je to opravdu děs! :-)))

Mod. (Lokutus - WWW, 15.06.2008, 22:09:47)
Kriste, jak velkou máš postel?

Pes ze zahrady do bytu (Hanka, 23.06.2008, 21:24:18)
Bezvadný článek! Poučil, pobavil, děkuji! Měla bych jeden dotaz, pokud to nebude vadit. Asi se budeme stěhovat, pro pejska to znamená do bytu (ke mně) na střídačku s malou zahrádkou (u maminky). pes je kříženec kokra, miluje procházky, po zahradě lítá. ale když je vedro tak radši spí doma v chládku. mám strach z té změny, je mu pět, bojím se, aby si zvyknul a nestrádal. Neznáte nějaký příklad, nebo rady, co dělat při takovém stěhování? Díky a zdravím!

(matini - Mail, 17.09.2008, 18:08:39)
ahoj bezvadný článek.hodně poučí. chtěla bych se zeptat bydlím v 2+1 se sestrou.já mám staršího psa 13 let a ona si teďkom pořídila 2 měsíční štěně,nevím si rady, všecko počůrané,pokousané,neumí čůrat ani se venčit venku.bydlíme v paneláku asi 500 m od lesa.je podzim a když sem s ním déle venku jak 10 minut tak začne kňučet a dál mi prostě nejde nevím jak ho to naučit.beru je sebou oba aby ten malý viděl jak to dělá ten starší ale nic nepomáhá doma to má prostě v teplíčku.je strašně hyperaktivní takže všecko kouše - linku,koberce,kabely všecko na co příjde nevím co mám dělat sestra se o to moc nezajímá ale mě to dovádíí k šílenství nechci mít z bytu kůlničku na dříví, prosím poraďte mi co mám dělat jak ho vychovat a naučit ho se venčit.prostě si ze všeho dělá srandu.děkuji moc za odpověď. martina

(Lokutus - WWW, 21.11.2008, 22:43:17)
Pro všechny zájemce o radu. Já už nekontroluju komentáře u starších článků.
Pokud se chcete na něco zeptat ohledně psů, napište mi vzkaz. Je to ten odkaz na začátku stránky vlevo - Vzkaz autorovi.

Hanka: Pes si v podstatě dokáže na změnu prostředí zvyknout docela snadno. Chce to jen dobrou péči. Věnuj se mu, hodně se s ním mazli, dávej mu najevo, že je všechno v pořádku. A choď s ním na dlouhé procházky.

Martina: Pokus se najít v okolí lidi se štěňaty a domluvit se s nimi na společném venčení. Kolektiv stejně starých psů dělá divy. Hlavně se nenech zviklat a vydrž s ním venku déle - zvykne si.
Doma ho hlídej a jak ho načapáš při nějaké nepleše, plácni ho - důrazně mu řekni FUJ a klidně mu do toho strč čumák. Když se doma počůrá, dej mu důrazně najevo, že je to špatně a vem ho ven aspoň na chvilku. Když se vyčůrá venku, vždycky ho pochval.
Chce to hlavně trpělivost a pevnou vůli.

granule (wenca - Mail, 06.12.2008, 00:55:40)
Absolutně nesouhlasím co se týče toho,že by granule nebyli dostačující.Naopak granule (kvalitní) jsou lepší než psům vařit ! Je to starý přežitek a názor že je lepší psům vařit ! Granule jsou pro ně mnohem lepší a obsahují naprosto vše co pes potřebuje ! Všechny vitamíny minerály atd...Jen štěnatům můžete udělat radost tvarohem libov.kuřecim...Je to pes né člověk !!! Pokud lidé psům vaří vetšinou se mají zdravotně hůř ! Pes nepotřebuje pestrou stravu ! Naopak. Může mít celý život každý den svou jednu odměrku granulí ! pokud ho samozřejmě naučíte na slané kořeněné mastné jídlo atd tak je pes zkažený.Vyhnete se tak průjmům a zažívacím problémům a různým nemocem. Navíc je to praktičtější ! Krásný a zdravý vitální pes s kvalitní srstní je pes na kvalitních granulích.Moji psy a dalších 15 psů v práci (jsem psovod) jsou toho důkazem. Nevařte prosím psů "lidská jídla!

souhlas, nevařte (Pes, 23.01.2009, 21:26:24)
Mě krměji syrovým masem, kostma,ovocem,zeleninou, vitamínama a olejem s esenciálními kyselinami a je to pro mě nejlepší. Po granulích se nadýmám a strááášně prdim. Po superprémiových hills i eukanubě.

jo docela fajn (daniela - Mail - WWW, 21.06.2009, 19:24:28)
je to docela dobrý jenom tam chybý jak je pes s dětmi nebo jaký k nim má vztah když s nimy není od malička

dotaz (Jarka - Mail, 20.08.2010, 16:16:13)
Dobrý den, prosím o radu,jestli ovšem ještě fungují tyto odkazy. Jak naučit psa v boudě a v kotci? Labradorka 3 měsíce. Nasmála jsem se u Vašeho článku, pravdivě a výstižně napsáno.Jen prosím nepište, že ji tam mam zatlouct natvrdo a nechat přes noc. Díky předem za odpověď

eutanázie pro psa. (Edith - Mail, 17.10.2010, 18:15:32)
Dobrý den, dobře se Vám to asi neříká, ale - jen hovado nechá umírat psa- jsem tedy hovado. Ale je to můj pes jíž více než 16 roků, již nějakou dobu chodím k veterináři, teď již druhý den moje Bára nežere, nepije,čistím ji a ona spí v koši a ja nevím, trápím toho psa, dělám chybu ? Mám ji nechat za pomoci veterináře odejít do psího nebe, nebo mám ještě den-dva počkat, až vydechne sama naposled ? Nevím co mám děla. Jiste mně nikto neporadí,vím,že rada je těžká.

(Janika - WWW, 18.10.2010, 22:21:55)
Editko, taky bych vydržela co nejdéle to jde... Taky jsem to prožila, sehnala jsem si injekci, abych ji mohla dát kdykoliv sama, kdyby pes už opravdu trpěl. Přeju hodně síly.

pro peskaře (brusinka11 - Mail, 31.10.2010, 15:12:30)
poučné

Potřebuju radu (Kovalská Jindřiška - Mail, 01.01.2011, 12:21:35)
Nikdy jsme neměli psa,byla jsem vždycky pro kočky.Jednoho krásného dne na chalupě jsme zjistili že k nám chodí na žrádlo fenečka.Protože byla zima za dveřmi a ona byla moc milá,nechali jsme si ji.Nevadí mi ranní vstávání,snažím se být dobrým pánem.Myslím že pro to dělám všechno.Je to mladej pes,venku je divoká,ale začíná poslouchat příkazy.Problém je ovšem doma,žárlí na kočky a při každé příležitosti kdy se věnuju kočkám,pokadí koberec a vyčůrá se někde.Důrazně jí napomínám,.chodí jak zpráskaná,ale udělá to znovu.Miluju ji,jsem ráda že ji mám,bývám sama doma a ona je pro mně přítel,ale nevím si rady.Může někdo poradit jak na ni?Děkuji za každou radu.Článek se mi moc líbil,je to super,a pomohl mi.Děkuji každému kdo mi napíše.Jindřiška

nelly (Nela - Mail, 18.05.2011, 11:47:22)
Já moc souhlasim ze svim!!!mam bandoga jsou mu 2roky,je zdravy,silny,nejlepsi pes co jsem kdy poznala!!!!a taky muj vysneny pes od detstvi je mi 20.miluji ho ze bez nej nedokazu zit,chrani me,vrci na pritele ale na me ne..vim co ma rad,jake jednani mu prospiva,je to pes ktery ke me patri rozumim mu snad ve vsem!je to ten nejuzasnejsi pes kteryho mam prave ja!!

nelly (Nela Jandová - Mail, 18.05.2011, 11:52:56)
jindriskoo delaj to je kdyz ten pach tam citi znovu,musis kobecer nebo neco tak dukladne vycistit a uz to delat nebude vsak nesmi tam zustat ani kapka jeho pachuu



Přidání komentáře...